__________________________________Vítej Dobrodruhu________________________________________

Šestá kapitola- 5. část

11. února 2007 v 17:31 | Lily |  Stín
"Pojď Evelyne, odjíždíme." Jeho hlas byl hrubý, zamračila jsem se, ale poslechla jsem ho. Běžela jsem za ním, abych mu stačila, a připadala si při tom dost hloupě.
Sebastian nasedl do mého auta na místo řidiče. To byla poslední kapka, stoupla jsem si před něj a vzpurně si založila ruce na prsa.
"To stačí Sebastiane, nevím co se stalo, ale nenechám se sebou zacházet takhle. Svoje auto si budu řídit sama!" V okamžiku, kdy jsem to řekla se Sebastian objevil přede mnou a vzal mě na rameno jako pytel brambor. Protestovala jsem a snažila se vyprostit, ale jeho sevření bylo ocelové.
Přistála jsem na místě pro spolujezdce, Sebastian zapnul pás a zabouchnul za mnou dveře. Nevěřícně jsem sledovala, jak obcháí auto a znovu nasedá na místo řidiče.
"Na tohle teď, Evelyne, není čas." Otočil klíčkem, šlápnul na plyn a vyjel tak rychle, že pneumatiky zaskřípěly.
"Kdybys mi řekl, o co jde, možná by mi došlo, na co čas je a na co není!" Téměř jsem křičela, ale Sebastian mě nebral na vědomí. Mžoural do tmy a přidával rychlost. Vzala jsem si obličej do dlaní a snažila se uklidnit.
Cítila jsem, že auto zastavuje, ale doma jsme být nemohli, i kdyby jel jakkoliv rychle. Pomalu jsem se podívala ven a zjistila, že zastavil u krajnice. "Máme problém." Řekl Sebastian po chvíli ohlušujícího ticha a opřel si čelo o volant.
"Co se stalo? Co ti Mike řekl?" Můj hlas se třásl. Takhle jsem ještě nikdy Sebastiana neviděla. Myslela jsem, že už jsem si zvykla na to, jak rychle mění nálady, ale mýlila jsem se.
"Je mi to líto, Evelyne. Tohle se nikdy nemělo stát. Všechno je to moje chyba." Sebastian byl rozzlobený. Byl rozzlobený na sebe. Nevěděla jsem proč a stále rychleji jsem ztrácela zájem změnit to. Ne proto, že by mě to snad nezajímalo, ale začínala jsem se bát.
"Co se děje Sebastiane?" Dotkla jsem se jeho ruky, ale on se odtáhl, a tak jsem ruku stáhla zase zpátky.
"Mezi upíry existuje hierarchie. Ve městě žije nejvyšší, kterou poslouchají všichni ostatní. Ta právě dala rozkaz. Chce tebe." Překvapeně jsem vykulila oči.
"To není možné. Proč by to dělala?" Doufala jsem, že to byl všechno jen vtip. Nebo jsem možná doufala, že se probudím a zjistím, že ležím ve své posteli a matka dole připravuje snídani. V mém životě existoval předěl, od kterého šlo všechno jenom z kopce. Někdy jsem si připadala, jako bych to ani nebyla já, jako bych žila život někoho jiného. Třeba jako teď.
Sebastian se na mě podíval zvláštním pohledem. Jako by se snažil uložit mojí tvář do paměti. To se mi vůbec nelíbilo. "To ona mě proměnila. Zvolila si mě jako svého druha a udělala ze mě upíra. Přeměna je dost bolestivá a ona se mnou byla během celé té doby. Myslel jsem, že je to Anděl." Cítila jsem osten žárlivosti, který rázem přehlušil všechen strach. "Několik let jsem doopravdy žil po jejím boku. Žil jsem jako ona." V jeho hlase bylo zřetelné znechucení nad sebou samým-žárlivpst trochu ustoupila. "Ale potom jsem začal cítit její emoce. Cítil jsem to, co cítili lidé, které zabíjela a zjistil jsem, že je to zrůda. Byl jsem už dost silný, abych odešel a ona se mě bála zabít, ale nikdy na to nezapomněla. Čekala v pozadí na chvíli, jaká právě nastala. Nemohla zničit mě, a tak se pokouší zničit alespoň něco, na čem mi záleží."
"Bože, nemůže jako všechny ostatní holky, který opustí kluk, zapomenout a nechat to plavat?" Sebastian se na mě podívala jako na blázna a já jsem raději zmlka.
"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se a podívala se do jeho tváře, ve které se zračila beznaděj a vztek.
"Nemáme moc času. K tobě domů jet nemůžeme, na to je moc pozdě. Myslím že jediná šance, kterou máme je jet rovnou na letiště."
"Ne! To nemůžeme. Je tam táta Sebastiane, nemůžu ho tam nechat!" Začínala se mě zmocňovat panika.
"Uklidni se." Okřikl mě. "Nic se mu nestane, nezabijí ho, věděli by, že už se nevrátíš."
"Já nemůžu jen tak odejít Sebastiane. Ne beze slova. Táta umře strachy." V očích mě začala pálit sůl a já jsem se kousla do rtu, abych se nerozbrečela.
"Není jiná možnost. Musíme odjet, je to příliš nebezpečné. Copak to Evelyn stále nechápeš? Je to beznadějné. Už mohl být konec, kdyby se Mike nezachoval správně."
"Jak to myslíš? Proč by se neměl zachovat správně?" Hlas se mi třásl.
"Nemám s ním zrovna dobré vztahy. Udělal to jen kvůli Anetě. Má ze mě respekt, protože jsem silnější, ale vím, že by si nejradši nenechal ujít jedinou šanci jak mě zranit."
"Kam chceš jet?" Zeptala jsem se tiše.
"Nevím," nastartoval auto "nastoupíme do prvního letadla, které poletí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenullika Lenullika | Web | 13. února 2007 v 11:49 | Reagovat

Paaani, je to fakt uzasny!! Kdy bude pokracovani?? Doufam, ze brzo ;)

2 Angela Angela | 13. února 2007 v 12:12 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeeer!!!!!!!!!!!!! Kdy pak se dočkáme pokračován???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama