__________________________________Vítej Dobrodruhu________________________________________

Srpen 2007

Výlet do Drážďan

30. srpna 2007 v 10:24 | Lily |  Takový normální život
V pondělí můj starší bratr odlétal do Turecka. Protože letěl z Drážďan, rozhodli jsme se s mamkou spojit cestu a udělat si tam výlet.
Vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy nebyla v galerii Zwinger (i když se to stydím přiznat), cíl jsme měly jasný. Když jsme se tedy v pořádku dostali na letiště, zjistili, že je s letadlem všechno v pořádku a vytáhli z auta kufry, mohly jsme s mamkou vyrazit.
Musím přiznat, že nás (tak jako obvykle) zastihly potíže s parkováním. Nějakým zvláštním omylem jsme se dostaly na Staré město, kde jsme se motaly mezi povozy s koňmi a davy lidí. Nakonec jsme však úspěšně nalezly parkování u slušně vyhlížejícího paneláčku, byť to bylo od našeho cíle lehce daleko.
Plny vzrušení jsme se podél řeky vydaly znovu ke Starému městu, tentokrát pěšky. Galerii jsme díky maminčině znalostem(chytrá to žena) našly bez problémů. Jenže po tom, co jsme konečně našly kasu, byly jsme šokovány. Galerie bývá v podělí zavřená.
Smrtelně zklamané jsme se vydaly alespoň na kávu. Kavárna, kterou jsme našly, byla zároveň starožitným obchodem. Seděly jsme tedy na starožitném sofa, pily kávu pod starožitným lustrem, mezi skříněmi s miniaturami. Když jsme se náležitě nadchly pro krásné skleněné lampy, mohly jsme se pohnout dál.
Na cestě z odnikud nikam jsme našly restauraci, kde jsme se usadily. Když jsme všechny naše eura na vstupné projedly a propily, s hořkou chutí sushi v puse jsme se vydaly domů.
Zwinger alespoň zvenčí :)
Tento kostel byl téměř srovnán se zemí, ale podařilo se jim ho opravit. Všimněte si, kolik částí (světlé kameny-nové) museli nahradit.

Přestávka

28. srpna 2007 v 10:12 | Lily |  Thaleia
Milí blogeři,
Už dlouho jsem se kvůli nedostatku času odhodlávala skončit knihu, ale vždycky jsem si to rozmyslela. Jenže s podobnými úvahami mě psaní knihy přestalo bavit, musela jsem se do něj začít nutit a to nikdy není dobře. Proto si dávám přestávku. Se začátkem školy budu mít času ještě méně a pokračování by v tuto chvíli nemělo cenu. Možná se ještě ke knize v budoucnu vrátím a dopíšu ji. Ráda bych. Zatím se mějte.
Vaše Lily
PS: Ráda bych upozornila, že skončení s knihou neznamená končení s blogem. Jen jeho hlavní náplní už v tuto chvíli nebude příběh Thaleii.

Mistrovství v hodu mobilem

26. srpna 2007 v 20:35 | Lily |  Milí blogeři...
Milí blogeři. Jen tak jsem si prohlížela zprávy na Seznamu, když jsem narazila na tuhle novinku a napadlo mě se o ní s vámi podělit :-)
Nápad je to zajímavý, jenom by neškodilo, kdyby mi jeden z těch mobilů dali místo mého s prasklou vnější obrazovkou a vyviklaným otvíráním :((
V nedělním mistrovství světa v hodu mobilním telefonem ve Finsku vyhrál domácí soutěžící Tommi Huotari. Přístrojem hodil slušných 89,62 metru. Značka mobilu, kterým borec "dohodil" až na zlatou medaili není známa.
26.8. 2007 17:35
SAVONLINNA - Osmatřicetiletý vítěz se svěřil, že mobilem vlastně házel poprvé. Dříve se specializoval na hod bramborou. Ta prý létá mnohem dále než mobil.
Poprvé se na šampionátu oceňoval také umělecký dojem. Devatenáctiletý cirkusový žonglér Taco Cohen z Nizozemska zvítězil ve volném stylu, porotu uhranul svými akrobatickými akrobatickými výkony.
Pořadatelé soutěže tvrdí, že vrh mobilem je jediným sportem, kde si člověk může vybít frustraci a zklamání z tohoto fenoménu moderní doby.

Jarmark

26. srpna 2007 v 20:19 | Lily |  Takový normální život
Jak jsem se již zmiňovala v minulém článku, dnešní dny více než kdy dříve vyhledávám rodiný čas. Z toho důvodu jsem si v nejmenším případě nemohla ujít výlet na kadaňský jarmark. Nepozastavila jsem se ani nad faktem, že rodina, která výlet pořádala, nebyla moje.
S lentilkou a jejími rodiči jsme vyrazili už několik minut po poledni, abychom neropásli průchod Karla IV., kvůli kterému se cesta konala. Dorazili jsme právě včas a já s lentilkou a kručícím žaludkem vyhledala nejbližší jídlo, které dokonce vypadalo i vcelku poživatelně.
Jak jsme tak jedly čínské nudle a prodíraly se mezi lidskými těly (všimli jste si, že když se řekne lidské tělo, každý si představí mrtvolu?), přišly jsme k průvodu jako slepé k houslím. Karel IV. byl s úsměvem na rtech sympaťák, však ani se nehrabal na chlapíka, který mezi nás, prostý lid, rozhazoval mince. Na koních projížděli rytíři, rádci, procházeli šašci, hudebníci, mniši, všichni, jako ti zmínění koně, zpocení pod těžkými oděvy v poledním slunci.
Když průvod skončil, neotálely jsme a začaly s prohlídkou stánků. Ta nás za několik málo desítek minut vyčerpala natolik, že jsme se sesunuly pod nejbližší strom, které naše námahou rozostřené oči zahlédly. Měly jsme jenom štěstí, že to nebyl smrček u paneláku, kde by lidé venčili své nejlepší přítele, ale vcelku slušně vypadající strom v parku. Dokonce jsme měly i nezpochybnitelně zajímavý výhled na lid mířící k sluncem zalitém jarmarku. A že jich bylo!
Nikdo by se nám tedy nemohl podivovat, že jsme tam strávily zbytek našeho pobytu v Kadani a ke stánkům už ani nepáchly. Zbývala nám pak už jen zastávka v Žatci a jeho palačinkárně, kde si nikdo z nás neobjednal palačinky a mohli jsme konečně dorazit do malebného města, jež nazývám domovem.
Vaše Lily.

Spánek

26. srpna 2007 v 19:02 | Lily |  Básničky
Spánek (brzy ho moc nebude :(( mj.pozn.)
Do okna už počtvrté naráží moucha
Ty však neslyšíš ránu
Znovu tebou zmítá touha
Zabránit ránu
Uvězněný v polospánku
Mezi sny a skutečností
Kávu nemáš nalitou
Proč ztrácet čas zbytečností?
Trpkou, krutou realitou?

Básničky

26. srpna 2007 v 15:02 | Lily |  Moje škrábanice

Páteční večeře

24. srpna 2007 v 22:52 | Lily |  Takový normální život
Po třech měsících za oceánem jsem si začala více vážit "rodinému času" a uvědomila jsem si, že u nás doma ho moc nemáme. A tak mi červík nespokojenosti hlodal v hlavě, až dokud jsem si neprosadila založení nové tradice- páteční večeře.
Zpočátku jsem se setkala s nesouhlasem ze strany snad všech příslušníků naší zábavné rodiny, ale nepovolila jsem, a "úpěch" se dostavil. Když jsem si podobnou hloupost vymyslela, musela jsem si jí samozřejmě také zrealizovat. A tak jsem dnes v 18:50 stála v pozoru v kuchyni i přes mou téměř nepřekonatelnou nechuť ke všemu, co by se vzdáleně dalo označit jako práce.
Po vzoru mých amerických spoluobyvatelů Země jsem se rozhodla ukuchtit typický sendvič BLT (bacon, lettuce, tomatoes). Přípravou jsem se prokousala bez problémů, snad jen s těžkým znečištěním kuchyně. Osmažit slaninu, nakrájet rajčata a salát, opéct chleba a s majonézou podávat. Ale komu? Táta jako obvykle nemohl přijít o večerní zprávy a bratr byl ztracen, nedosažitelný ve svém sklepním pokoji. Minuta se s minutou sešla a mně došla trpělivost, i začala jsem spořádávat bratrovu porci, navzdory plnosti mého žaludku. Naštěstí jsem byla zadržena ještě dříve, než jsem stihla z principu sníst i pečené maso na zítřek společně s jedlým i nejedlým obsahem lednice. Dalo by se proto říct, že první páteční večeře dopadla i přes lehké škobrtání výborně a nemohu se dočkat příštího týdne, kdy se vám znovu ozvu společně se zpravodajstvím z našeho života.
Vaše Lily

Botanická zahrada

23. srpna 2007 v 22:27 | Lily |  Takový normální život
Dnes jsem s celou rodinou (kromě táty, který by se v našem autíčku vešel už leda tak do kufru v klubíčku) vyrazila do teplické botanické zahrady. Jízda v podání mého bratra byla přímo vražedná a já myslela, jak u kytek budu ještě dříve, než zabočíme k zmíněnému skleníku.
Naštěstí jsme všichni přežili pouze s mrzutou náladou, necitlivostí v končetinách a lehkým úpalem. Jak jsem proto byla naladěná pro sledování všech rozličných a zajímavých kytek! Neměla jsem sílu čekat na bratra, se kterým by se díky jeho posedlosti kaktusy prohlídka stala snad ještě více, než jsem daný den mohla udřít.
A tak jsem se vydala napřed a sama prohlížela červené banány, jahody na stromě, šišky rostoucí ze země a bojující želvy. Dokonce jsem se zastavila i u masožravých rostlin a čekala, až sezobne nějaký otravný hmyz, kterého není nikdy dost málo. Bohužel jsem díky čekání (podotýkám, že marnému) neměla dost času, abych vlezla na dětské hřiště za plotem a okusila díl legrace, kterou si moji mladší kolegové, budoucích lékaři, právníci a úředníci užívali na houpačce či kolotoči.
Vzala jsem však zavděk točenou zmrzlinou z protější cukrárny a pořádnými skoky po kamenech venkovní skalky. A tak jsem cestu domů absolvovala v rámci možností spokojená, slepá k dírám v silnici a faktu, že jsem si nemohla natáhnout nohy, plánující další, stejně dobrý výlet po místních zajímavostech.

Návrat

23. srpna 2007 v 12:47 | Lily |  Milí blogeři...
Dnes, 23. srpna 2007, si dovoluji oznámit, že jsem oficiálně ZPÁTKY. Jsem vybalená (víceméně), přivyklá na češtinu (jen psi jsou ještě nadále mými anglickými společníky) a s novým elánem k psaní. Jistě jste zaregistrovali, že se tu už více jak měsíc neobjevil žádný článek a mnozí z vás na mě proto jistě zanevřeli. Avšak ti, kteří stále čekají, nezoufejte. Tyto letní prázdniny jsem si očividně neodpočinula nejen od školy, ale také od blogu. Naštěstí se však prázdniny krátí a já se rozhodla skončit se svojí leností.
Znovu hýřím nápady na inovace na můj blog i knihu, kterou mám rozepsanou (další část by se tu měla objevit v nejbližších dnech) a nemůžu se dočkat, až se s nimi budu moct podělit. Prozatím si však vše nechám pro sebe, zvláště v případě knihy. Vždyť víte, jak vás ráda napínám.
A teď už půjdu psát, abych hned první den nezklamala. Na nové začátky!